Tajemné síly prý fungují na hradě Svojanov i v současné době. Během prohlídky vám přiblíží některé z pověstí.
O správci Rašínovi
Páni z Boskovic stavěli ve druhé polovině 15. století nové opevnění hradu a dům zbrojnošů, kde první patro obývala posádka hradu a přízemí bylo určeno pro stáje. Tehdy byl správcem hradu a panství rytíř Rašín, který se nechvalně proslavil díky své krutosti k poddaným. Měl k dispozici málo dělníků a vyžadoval po nich práci až do vyčerpání. Jeden z dělníků ho za jeho činy proklel a správce nenašel pokoj ani po smrti. Dělo se to vždy po půlnoci. Měl hrobku v kostele v Rohozné blízko hradu a pokaždé se s půlnocí otevřela jeho hrobka. Směrem k hradu se rozjelo jedenáct kočárů a dvanáctý byl Rašína. Byl celý v černém, v rukou měl oháňku místo uzdy a seděl obráceně na ohnivém býku. Tento fakt hodně trápil hlavně Rašínovu vdovu a jiné obyvatele hradu. Jednoho dne se na hradě zastavil vysloužilý voják s prosbou o almužnu. Paní se mu nezdála, tak se jí přeptal na její trápení. Svěřila se mu a on pro ni našel řešení, k čemuž potřeboval opatřit trojí královskou vodu, černou slepici, křídu, ratolest z borovice a svěcenou svíčku. Jakmile se blížila půlnoc, počkal u kříže před hradem. Okolo kříže udělal kruh, zapálil svíčku a čekal na příjezd průvodu. Dočkal se chvilku po půlnoci. Hodil býku slepici po nohy a průvod se zastavil. Potom se dotázal Rašínova ducha na způsob pomoci od jeho utrpení. Rašín odpověděl, že žádná pomoc neexistuje a to ani tehdy, kdyby jeho žena odnesla všechny kameny z domu v zástěře a naskládala je na jejich původní místo. A tak se Rašínův duch prohání s průvodem do dnešních dnů a může vás probudit krátce po půlnoci.
O zazděné paní Kateřině
Hertvík Žehušický z Nestajova se stal majitelem Svojanova a přilehlého panství roku 1557. Okolí se mohlo hlavně seznámit s jeho krutostí. Jeho ženu Kateřinu Rabenhauptovou z Lichtenburka zase znali jako velice zbožnou a například darovala kostelu v Bystrém kalich ze zlata. Než si vzala Hertvíka scházela se s kovářem z hradu a v tajných schůzkách pokračovala i po svatbě. Místem schůzky milenců se stalo především rozcestí blízko hradu ve směru na Rohoznou. Za nějaký čas došlo k prozrazení a Hertvík zajal oba milence. Kovář skončil hodně nešťastně – nejprve mu byly useknuty obě ruce a následně byl probodnut. Tento čin připomínal po dlouhou dobu kříž ze dřeva. Ani manželka Kateřina nebyla ušetřena odplaty za nevěru a nechal ji zaživa zazdít do hradeb hradu. V roce 1805 se skutečně našla kostra ženy na místě zazdění. Tehdy se prorazila nová brána na horní nádvoří. Hertvík se znovu oženil a vzal si Bohunku Zárubovou z Hustířan. Zemřel krátce po jejich sňatku v roce 1578. Na místě jeho skonu se osadil pískovcový kámen a dařilo se tam divotvorné klokočině. Povídá se, že když hradu nebo jeho majitelům hrozilo smrtelné nebezpečí, opotila se a padaly z ní kapky.
O vypálení Skalského dvora
Začátkem třicetileté války, během let 1620 a 1621 se díky přepadení dostala na Svojanov tlupa polských jezdců. Přitáhli i do Starého Svojanova a blízký Skalský dvůr měl najmutý Martin Doležal s rodinou. V době nebezpečí poslal svou rodinu na hrad, kde se měla ukrýt. Zůstal jen s desetiletým synem a spolu se pustili do hnaní dobytka do úkrytu v Olšinách. Rodina však neměla štěstí a nepřátele ji dostihli na místě, kde stojí v současnosti Boží muka. Tam byli do jednoho pobiti. Na jejich památku se hospodář Doležal pustil do postavení kamenného podstavce a kříže ze dřeva. Později vznikla kamenná Boží muka. Časem se však hospodář z žalu oběsil v lese blízko hradu a z rodiny přežil jenom syn. Vypráví se, že od těchto časů se sem tam v noci z lesa ozývá pláč dítěte.
O Karlu Zárubovi a paní Kateřině
Legenda hovoří o době 1645, kdy byl hrad dobýván švédským vojskem. Během obrany vnitřních hradeb zemřel pán Bohuslav Záruba z Hustířan. Jeho mladá vdova Kateřina se synem Hertvíkem se velice rmoutili až se hradu ujal Bohuslavův bratr Karel. Ten se časem začal dvořit Kateřině a měl s ní poměr. Mezitím se však seznámil s bohatou pannou z jednoho rytířského rodu a Kateřina mu začala překážet. V té době s ním čekala dítě, on ji bez milosti zavřel a zamknul v nejhlubším hradním sklepení a od těchto časů se ze sklepa ozýval divný nářek a rány. Karel se rozhodl po čase otevřít sklep a tam našel cáry z roztrhaných šatů, kde na zemi ležela mrtvá Kateřina. Měla rozcuchané vlasy a šílený výraz ve tváři. Karel se rozhodl k zazdění mrtvoly. Nakonec sám zešílel, protože se mu Kateřina zjevovala každou noc. Bylo nutné ho dokonce svazovat a hlídat. Během denního světla byl tupě lhostejný, během noci dosahovala jeho bláznivost vrcholu. Jeho bratr Václav Záruba nechal mrtvolu paní vyndat ze zdí a řádně ji pohřbít. Ale ani to nezabránilo, aby se hradem nepotulovala podivná bílá postava. Děje se tak občas během noci na hradním nádvoří a také u vchodu do sklepení až do dnešních dnů.